Měli jsme malou dceru a toužili jsme po větší rodině. Dlouho jsme se pak snažili o druhé děťátko, ale nedařilo se nám. Rozhodli jsme se, že se začneme pravidelně modlit ke sv. Gerardovi Majellovi, od kterého máme i relikvii. Později jsme přidali i modlitbu k neposkvrněnému početí Panny Marie. Naše modlitby byly nakonec vyslyšeny a radovali jsme se.

   Byla jsem na rizikovém těhotenství kvůli krvácení. Chtěli jsme pro syna vybrat jméno, ale nedokázali jsme se na žádném shodnout. Bohužel ve 22. týdnu mně odtekla téměř všechna plodová voda. Šance na narození zdravého dítěte tak byla z objektivního hlediska mizivá, děti se zachraňují od 24 týdne. Odvezli mě do nemocnice. Lékařka, která mě přijímala mě však velmi povzbudila, když mi řekla, že se blána zahojí a já dítě donosím. S odstupem času to vnímáme jako vnuknutí Ducha Svatého a dodalo mi to v ten moment potřebnou naději. Modlilo se za nás mnoho lidí, včetně řeholníků. Když jsem v těchto těžkých chvílích otevřela Svaté písmo, dostávalo se mi mnohých povzbuzení, jak Bůh konal zázraky. Vlévalo mi to naději, že i nás vyslyší. Navštívil mě kněz se svátostmi a při odchodu mně pověděl slova, která se mi zapsala do srdce: „Vy jste matka, vy nejlépe víte, co máte dělat." A já jsem věděla, že musím stále ležet, abych děťátko ochránila. Vzpomněla jsem si, že jsme chlapečka ještě nepojmenovali. Najednou jsem zatoužila dát mu jméno Gerard, podle jeho patrona. Modlila jsem se na tento úmysl. Ten den mě měl přijet navštívit můj manžel. Nevěděla jsem, jestli s tím bude souhlasit. Jaké bylo překvapení, když mi odpověděl: „Cestou k tobě jsem si řekl, že bychom mohli syna pojmenovat Gerard." Považujeme to za znamení od Ducha Svatého, že jsme se správně rozhodli. Řekla jsem Bohu, že udělám, co je v mých silách, a o zbytek ať se postará On. A i když se blána nakonec nezahojila a plodová voda mi stále odtékala, zároveň se i nějaká nová vytvářela. Díky tomu jí Gerardík měl stále minimální potřebné množství. Ležela jsem tak celý zbytek těhotenství. Celkově jsme takto vydrželi neuvěřitelných 14 týdnů. Po celou dobu těhotenství jakoby všechno viselo na vlásku. Lékaři mě dále varovali, že kvůli nedostatku vody a místa může být chlapeček postižený. Když pak přišel porod, měl navíc kolem krku dvakrát obtočenou pupeční šňůru a porod tak musel proběhnout císařským řezem. Gerardík se nám narodil ve 36. týdnu a díky Bohu je úplně zdravý. Považujeme to za Boží zázrak.

   Dnes má Gerardík už 4,5 roků a já jsem si vzpomněla, že jsme doteď nevydali větší svědectví o tomto zázraku. Myslíme, že to Pánu Bohu dlužíme. Přejeme si, aby povzbudilo nejen budoucí rodiče ve víře. Též si přejeme, aby si všechny ženy, které zvažují umělý potrat uvědomily, jaký vzácný je dar života a že stojí za to o něj bojovat. Nevzdávejte to! Bůh je s vámi! A také prosíme o požehnání dalšího děťátka, neboť Bohu není nic nemožné :-)

   Mária a Viktor